...staré ,již z části trouchnivé dveře se rychle otevřely prudkým nárazem ošklivě hnijící kostěné ruky Mága Ordeta, stařec vkračí do své chýše a usedá za svůj trouchnivý stůl. Po zdech visí bez pohnutí cáry papíru s podivnými náčrty, vzduch zapáchá tlejícím masem. Po zemi se povalují těla mrtvých krys, na kterých čaroděj zkoušel svůj plán. Ordet natahuje ruku pres ztrouchnivělou desku stolu ke knize, je vázaná v černé vazbě listy jsou staré zažloutlé. Mág dlouze listuje knihou až se najednou zastaví. Nasadí si staré po mnoho let slepované brýle a přes svůj křivý nos hledí do knihy."To je ono, mám to říká si taky je ten začátek konců, konečně sem našel ten list, nikdo z mých předků ho najít nedokázal a já ho mám. Vedle knihy se povaluje lesknoucí se brčálově zelená dýka, uchopuje ji do ruky. Nechť světlo splyne s tmou, kde den začínal nechť noc nekončí, rasy mě nepodřízené krví holdujte věčná tma vám začíná ,nyní, začíná vaše zrození konce" vykřikuje stařec slova která se hbitě ženou slabým světlem svíce. Po chvěli mlčení stařec s krvavou slzou v oku vyřkne. "Země mě ukončená ,můj Bonere, světe na kterém sem žil nyní tvořím tvůj konec bez šance na výběr" a přečítá slova z knihy "In mani det por, In mani det avla, in mani det gor" Plamen svíce se rozhoří mohutným plamenem a zhasne. Stařec sedí ve své židli a z hrudi mu po ráně dýkou vytéká krev. Té noci byla v zemi Toner dlouhá tma, která rozsela mezi rasy vzájemnou nenávist a vztek. Jen pár vyvolených patronů si troflo překročit bariéry národu a zůstat v neutralitě, ostatní spolu svádějí krutý a nelítostný boj jehož výhrou může být totální zkáza země ,nebo v lepším případě mír navrácený se světlem..